Kdo kráčí od stanice Heřmaničky po silnici k Sedlci, stane u Loudilky překvapen.

Vidí před sebou velikou kotlinu a v dáli hrad Vysoký Chlumec pánovitě shlížející do krajiny, stranou pásmo vrchů, za nimiž tuší Vltavu, a ještě více
v pozadí, už jako v mlze, hory Brdské.

A zrak jeho s radostí utkví na středu kotliny, dvě města skrovných rozměrů, Sedlec a Prčice, tulí se k sobě jako nerozlučné družky. Kolo dokola se bělají vesničky, skryté v hustém stromoví, potoky vinou se lučinami jako stříbrné nitky, tu a tam lesknou se hladiny rybníků jako zrcadla, na všech stranách samá zeleň a mezi tou probleskují silnice s řadami ovocných stromů.
Vše tu ověnčeno jest jako ve veliké hluboké míse vysokými lesnatými vrchy. Jižně na obzoru příkře se zvedá cunkovský hřbet přes 700 metrů vysoký.
Na pohoří tom usmívají se ze stromoví a lesních tišin do širého kraje vesničky Javoří, Cunkov a Ounuz, tato poslední víska je nejvyšší osadou
z celého našeho kraje(713 m n.m).
Pod tímto zeleným pásmem horským v údolí prokmitávají z hustého stromoví Jetřichovice s bílou ozubenou věží zámeckou a po táhlých stranách rozsety jsou samoty se skrovnými políčky jako salaše v horách.
A vísky na všech stranách a stromoví a lesy všude, vrch za vrchem se rýsuje, obzor se vlní, temní se, modrá, šedne, až v dálce mizí. 
Český Merán!

citace z díla rodáka a spisovatele Čeňka Habarta